Anotace: smutné, ale já ji prostě miluju, miluju svou vlastní bezednou depresi :)

Bez objetí, já sebou opuštěná,
dvojnásob citu i necitu mám,
kouzelně pavučiny žití svého
zasněná v slzách ometám
a pohřbívám své ego.

Zaprášil čas a zkušenosti hořkost
minulou krásu, minulou radost
a čas se obrátil do vzpomínek
a čas, který nezná záminek
se chopil svojí zlosti.

Zpívali ptáci a loď se utopila,
šuměl les a praskla žití žíla,
a tepna tepe, tryská hořkým bolem,
a němí svědci shromáždění kolem
mlčí, nepoví, neví, co s žalem.

Utopie utopená v láku utopenců,
jsem blázen sám národu štvanců,
obtíží světu i lidem všem,
marným, zvráceným osudem
v objetí bezradnosti vřavy.

Křičely gorily a shořel prales,
o lásce šeptal mech i vřes,
o té lásce, která nedopadla,
o úderu, když hlava padla
vedle těla krví zahalená.

Svatební závoj zakleté princezny
ozdoben kostmi zoufalství a kamennými trny,
princezna nahá, zbitá, zneužitá,
sama sebou málem zabitá,
napolo mrtvá, bledá jak sama noc.

Bídná, zrazená sama sebou,
nevěsta, co nemá ženicha,
zklamaná životem mrtvým i dobou,
uplakaná, zoufalá, zakletá
do své iluze, do světa.

Publikoval(a): Baruet, 6.9.2011