Anotace: Spíš příběh než báseň, předem se omlouvám.

For the 1st time .

/Jednoho dne se náhle
narazí dvě obyčejné osoby.
Už na první pohled se
zachovali zvláštně,
jako by měli podezření z
tohoto následujícího,
nečekaného rozhovoru./

[H]
/přistoupím blíž/
Zdravím, kdo jsi?

< L >
Kluk z Facebooku,
který se zapletl do
tvého života.
Kdo jsi ty?

[H]
Holka z Facebooku,
která se zapletla do
tvého života.
Co jsi tam dělal,
zda se smím zeptat?

< L >
Zapletl jsem se.
Do kladných a
záporných situací.
A co jsi dělala ty?

[H]
Zapletla jsem se.
Též do kladných a
záporných situací.

< L >
Jakých?
/zvědavě/

[H]
Do radosti, bolesti,
do nových věcí, lásky.
A ty?

< L >
Do ráje, boje, do
odlišných věcí, lásky.

[H]
/menší pauza/
Vše se rázem změnilo.
dokonce i tebe to změnilo.
Kdysi jsi o tom slyšel,
ale nemohl jsi vědět jak
hluboko tě to zasáhne.
Jak budeš riskovat.
Dělal jsi možné či nemožné,
dotáhl to daleko,
možná až příliš.
Avšak jsi nelitoval,
nelituješ a nebudeš litovat,
poněvadž to bylo poprvé,
na to za svůj život
nezapomeneš.
/povzdech/

< L >
Souhlasím.
Vzniklo to pouze z toho,
že jsme a byli a nadále
jsme mladí, sniví, naivní
a chtiví.
Některé partie tohoto
období nás mohla zamrzet,
čas už nejde vrátit zpět.
Jiným způsobem se vzpomínky
jak už dobré tak i špatné,
netvoří.
A to za svůj život definitivně
nezapomeneš.
Spíš zazvzpomínáš.
/pohled do prázdna/

[H]
To ovšem.
Ještě toho zažiješ mnoho,
snad i více riskantněji.
Sice to nevydrželo tak
dlouho jak bychom jsme si
to přáli a neznali jsme se moc
dlouho,
není podstatné se znát celý život,
stačí když jsi tenkrát pro mne
znamenal můj celý život.
I nadále něco znamenáš,
a proto jsem ti neskutečně
vděčná za vše, co se odehrálo,
nesměle a prvě.
Z celého srdce ti děkuji.
/úsměv/

< L >
Též ti děkuji.
Vše, co jsem pociťoval jsi
už vyjádřila, zrealizovala.
Už mně nenapadá nic,
co bych mohl s tebou sdílet.
Asi jen vzpomínky.
Vypadá to na konec konverzace,
i když nechci ukončovat.
Tak ti přeji co nejvíce štěstí,
zdraví a hlavně lásky ve tvém
dosavadním životě.
Jsi hluboko v mém srdci
zaspoutaná a budu na tebe
vzpomínat.

[H]
Přeji ti totéž,
co přeješ mě.
Taky jsi v mém srdci.
A taky budu na tebe
vzpomínat.

/Oba dva se na sebe usmějí
a každý z nich odchází svou
vlastní cestou k životu.
A nyní se pohlédnem do
reálné přítomnosti těchto
dvou osob./

[H]
Tak co líbilo se ti to?
/nadšeně/

< L >
Je to úžasný, ale
žijme raději
přítomností.

[H]
Mohu si žít jak
se mi zachce.
/kysele/

< L >
No, můžeš, ale ne
dokud tu ještě jsem s
tebou!

/Po dlouhém škádlení se
culí k sobě jako obvykle,
po chvíli uvolněné atmosféry
nastane o trochu napjatější
a víc vážná.
Hledí se navzájem do očí,
jejich pohledy se vyměňují
a šifrují pocity protějška.
Mlčky takhle hledí poprvé,
cítí tu zázračnou auru,
která je mezi nima tak silná,
že ani slova nevysloví tu magii.
Oba už chtějí konečně promluvit.
Když se opět ztrácejí v nepřetržitém
očním kontaktu, pootevřou ústa,
avšak ani hláska nevyzní.
Najednou se oboum zvětší
zorničky a mají nutkavost už
promluvit./

[H] a < L >
Miluji Tě.
/polibek/

The end of the story .

Publikoval(a): UniQue_HaNy, 9.9.2011