Anotace: O tom, jak lze vidět člověka. Jak Vám někdy může připadat. Ať je to žena nebo muž...

nevěřícně koukám v nebe jsouc si vědom údělu,
ztráta lásky je ted spíše pomoc než-li smutnění,
přitížení v hloubi duše nepomůže návratu,
osude můj děkuji ti za tuhletu ztrátu.

naděj planá ukáže se a vypluje na povrch,
proto chtěl bych sám být spíše chápej nejde o podvrh,
nelze říci že to vadí a že je vše v pořádku,
tváře světa jsou ted jiné bylo to jen pozlátko.

nevidomost chtěl bych míti chtěl bych nikdy nevidět,
dívat bych se nemusel jak pryč toužíš odletět,
uzavřel jsem svoje srdce již před dlouhou dobou,
tobě ukázat jsem ho chtěl,byla jsi v něm hrozným klínem,
leč bylas mojí svobodou.

němost chtěl bych míti náhle bez úst mluvit jazykem,
jako v cele hlas svůj uzavřel jsem pocitem,
nemohu již dovolit aby si mě ranila,
tolik jsem tě toužil líbat laskat tvoje tělo nahé,
předemnou ses jinak tvářila.

hluchost potřeboval ted bych vlastnit slyšet jen své myšlenky,
beze slov ty řekla si mi že mezi námi jsou rozdíly,
uslyšet tvůj krutý hlas leč slyšet jsem ho nechtěl,
cítit v uších vibraci kterou jsem nikdy slyšet nemohl
tak nás konečně rozděl.

bez pocitu viny odcházíš v dál milovat jiného blázna,
odcházíš ode mne v hloub temného světa prozáří ho tvoje krása,
bledé tváře změní se a okamžik rozplyne krutost tvou,
ne vždy se dozvíme co jsme chtěli a jinam musíme odplout.

krutá jsi nevěsta a pohledy tvé probodnou srdce milované,
láskou miluješ jen pro sebe a požíráš duše v hloubi těla skladované,
nechtěné lidi pochopíš a dokážeš uhranout dotykem,
smutná je zář a smutné je nebe když vstoupíš a vše roztrhneš.

schopnost tvá je nenávist skrytá za slupkou lásky sladké,
ne vše je tak jak by mělo být leckteré stvoření učiníš plaché,
dotkneš se života a zničíš zázrak protkaný štěstím zlatavým,
změní se pohled tvůj a vše je jinak zdá se být svět náhle mlhavým.

vše ve slepou víru překroutíš a tak každý věří v tebe jedině,
pak můžou jen doufat že nezničíš je v jejich nové rodině,
nikdo tvé jméno nezná leč chtěl by znát ho dříve,
než-li poznal tě a ucítil pocit tvé zničující a spalující píle.

nahlédnout do tebe je jako probořit rukou železnou zed,
nelze to dokázat nelze to způsobit za moment nebo ted hned,
trvá to prozření již dlouhá léta rukou zničenou mlátím do zdi stále,
necht paprsek praskliny do zdi se vryje a postupuje tebou dále.

do srdce bolest a do duše stěp ze kterého poteče pramínek slz,
nevděčná smůla se tyčí v hloubi krásy za tebe nedal by nikdo do ohně prst,
realita bolí a hledící pláčou nemožné splnit si ostatní chtějí,
dokázat se vzpamatovat na to jediné ti co po tobě zbyli myslí.

myslet už nechci na zradu tvou tak jako pocítit možnost mít lásku,
rozbité možnosti na tisíc střepů slepit se snažím a vyhrát sázku,
osud si vsadil že milovat již nedokážu kdekoho jiného milovat nesmím,
střepy se ztratily zmizeli v dál a já stále doufám a prosím.

prázdný jsem uvnitř a na venek žal jenž pálí tváře do ruda,
takový je pocit a taková je skutečnost že zabijí mě slza,
nebát se neprohrát a léčit svá zranění stále hezkou vzpomínkou,
minulost prohrála a já se otřepal musím se pro lásku novou rozhodnout.

ničení života a z perel smutku náhrdelník co po kotníky ti sahá,
čelenka z diamantů které ze slz vytvořeny jsou taková je tvoje sláva,
šaty a závoj co skrývá tuhle nespočet léty smutnými ztemělou tvář,
střevíce z naděje kterou nabídla jsi koncům lidí takových co viděli zář.

Publikoval(a): Gabriel Angel, 23.9.2011