Anotace: Andělé v Nás...

jak zvláštní je pocit bezedné naděje,
když po těle běhá mráz ledový tobě,
nepoznal láska v zasněné době,
nepoznal co se mu v duši děje.

myšlenky ztratily význam svůj v mžiku,
poznal svůj dům,za kterým plakal,
v jednom z pokojů svou dívku svlékal,
netušil jakou dlouhou má půlhodinku.

směřuje k obruči ohně z pekla vzezřelého,
nechápe smysl pobytí na zemi,
políbil skvrnu a díru v šlépěji,
nechal uniknout do země osamělého.

oči jenž dívali se na smuteční vlajky,
ústa která báli se je vteřinu smát,
jizva na čele kdy měl se dlouho kát,
učinil z nástrojů jen samohrajky.

nasadil kápi na vlasy znedbané,
do uší vkrádal se hlasitý chlad,
úctou se poklonil a zůstal tak,
jak přál si stát na bitvě předem prohrané.

jeho myšlenky směřují vzhůru,
v dál se dívá d toho dna,
nepřišel z bdění nepřišel ze sna,
odkud přišel tedy když já stůnu.

dříve byl jiným,dnes už není,
nechápal myšlenky stojící,
ve vodě zůstal hořící,
otevřel ústa klející.

samotný zděsil lidi okolo,
lidi kteří doufali v zítřek lepší,
nedostal lásku,která měla svědčit,
pro jeho nevinu přišla již skoro.

chodíc sám nemocen bez štěstí svého,
nedstal šanci vysvětlit nám,
co dokáže člověk když chce a sám,
nebo když uvidího dělat přimělého.

ve dnech kdy přemýšlí bdí nad svou pravdou,
dokáže pocítit duši svou krásnou.
nezeptán,nepoznán dokáže snít,
bez spánku bez moci usnout a mít.

Publikoval(a): Gabriel Angel, 23.9.2011