Anotace: Básen o smrti která poukazuje na rychlé zapomenutí na naše zemřelé.

Temno,bahno záře
už dávno není se mnou.
Jen prázdnota
zima a chlad
to je mi teda novota.

Procházím temným lesem
plný černých tajemství.
Bože kde to vůbec jsem?
Mají zde točité schody
ne na těch nejsem.
Pohyb mých končetin
se vypařuje
všude šedý dým.

Druhý listopad na každý reklamě
umrlec šaty špinavé.
Radujíc se že
rosvítí te mu svíčku na hrobě.

Svítit bude celý dlouhý den.
Za rok se zažehne znova
takový je hřbitovní sen.
Jen jeden den
může být rosvícen.

Pak přijde tma
střídajíc sem tam vychr studený.
Zařezávajíc se do mne
jako nůž šíleně naostřený.

Jizva nikdy nezmizí
bude tu vždy
připomínat tuhle nekonečnou krizi.
Která končí,končí,končí
tohle slovo tady nikdo nezná
tak dlouho tam trčí,trčí,trčí
uplně vše se odnaučí.

Stanou se znás přízraky
svítání a stmívání
stínu a líbání.
Budem pořád stebou a se mnou
a čekat až svíce se rožnou
i přesto že za chvíli
se pokryjí tmou
nekonečnou mou mou...

Publikoval(a): Stanislav Chadim, 27.9.2011