Anotace: . .. .. . .. .. .

Svítí slunce, padá hvězda,
luna září - můra ze sna,
černočerná tma na hrudi,
pot a krev tě neprobudí,
samota je zlá!

Bez lidí a bez legrace
dřeš na sobě, a bez práce,
blbče, vadneš ve svých snech,
umíráš v hloupých nápadech,
jsi smrt, jsi pech.

Samota, ten zvláštní pocit
pohltil tě, ty bez moci
oddáváš se, jemu se oddáváš,
hlupáku ubohý, tomu se neschováš,
naděje pochováš.

Samota, ta je nádherná,
kdybys nebyla tak pitomá,
kdybys už nebyla, svět by omládl,
jenže tebe zlý duch zase ovládl
a ty se nechceš prát.

Naivní tupče, svět není růžový,
na blbé otázky nikdo neodpoví,
přestaň už ničit lidi kolem sebe,
čeká tě bolest pekla, rozhodně ne nebe,
znič se, znič!

Utop se a otrav svým jedem,
umrzni sluncem, uvař se ledem,
jsi shnilou duší a shnilým tělem,
ticho hluku umučené svým zjevem,
miluješ své sebeničení.

Publikoval(a): Baruet, 3.10.2011