Anotace: Báseň, která bude zkritizována a které se bude kdekdo vysmívat.Je hnusná, ošklivá, bezmyšlenkovitá, paradoxní, kritická, kýčovitá, depresivní.

Velké deprese kříží moji sklíčenou mysl,
Píši slova bez přestání, která možná nedávají smysl,
Pukající a vzlykající srdce sevřené jako obličej umučence,
Tělo sužované a bolavé jako člověk s tisíci léty,
Který přežil nejednu lidskou tragédii,
A je hlavním režisérem v této zvláštní rádoby Balzacovské komedii,
Nechci, aby má slova, mé věty, měly hlubší význam,
Vždyť o to v dnešní poezii vůbec nejde,
Co ostatní si o básních myslí, na tom mé duši nesejde,
Myslete se, vy polykači a zkažení čtenáři bez pochopení (a patřím sem i já),
Že má báseň uměleckým kýčem či slátaninou jest,
Já napsal tyto řádky, když do hlavy bušila mi pěst,
Pěst pocházející a ovládaná dámou Psyché,
Jenž si se mnou jak s marionetou pohrává,
Život v mém těle již pomalu ale jistě dohrává.
Psát v zuřivosti a házet verše na každý metr,
K čemu jest, že vím, co jest hexametr?
Dnes nikdo nedocení poezii plnou symbolik a tropů,
Sám jámu tak jako hrobník v Hamletovi si u vás jistě kopu,
Chrlím nesmysly, paradoxy a bezmyšlenkovitá slova jako vrhač ohněm,
A přemýšlím pouze a jen nad tím, až konečně umřu a odejdu z tohoto světa,
Kde žádný význam, žádný smysl a pochopení nemá žádná moje věta,
K čemu Osvěta, když člověk každým dnem na hlad a bídu o svůj bezcenný život přijde,
A dalších tisíc bytostí s lidskou tváří své smutné oči zavře, než ráno slunko vyjde,
Vsadím se a jsem přesvědčen, že tento výplodek méně než 6 lidí přečte,
A každý se nad kretenismem a zoufalstvím mě, toho debila, zasměje a zakleje!

Publikoval(a): maca07, 17.10.2011