Anotace: Smutnější báseň, jedna z prvních co jsem napsal. Opět jednoduší.

Proč má člověk na krajíčku?
Když sedí jen tak doma v tričku.
Proč je smutný, když všichni žijí,
Společně se venku smějí.

Proč se člověk topí v slzách?
Vždyť nezabloudil v temných vodách.
Sedí doma v obydlí,
Svět se mu už nelíbí.

On neopouští kanape,
Nikdo ho už nechápe,
Nikdo neví, co měl v plánu,
Než napustil si plnou vanu.

Podívá se k hladině,
Netváří se nevině.
Potopí svou smutnou hlavu,
až pohltí ji pocit chladu.

Vášně, lásky, bolesti a strasti
opouští tak v temné pasti.

Publikoval(a): Lordan, 18.10.2011