Anotace: Pohřební plamínky pomalu dohořívají, okrasné květiny se k spánku uzavírají.

Slunce uteklo daleko za hory,
zářivé hvězdy daly mrakům parohy.
Měsíc se vyhoupl na nebe,
a já trávím noc další bez tebe.

Nastává zima a chladní večery přichází,
má láska v srdci opět na povrch vychází.
Ty jsi mě nečekaně opustil a odešel daleko,
tam kde křídla jsou tvoji přátelé a svět celou planetou.

Přišel náš večer a zase září úplněk,
svítí nám na cestu jako tisíce světélek.
Já čtu si tvá krásná psaníčka,
slzy mi pomalu padají po líčkách.

Musím se sebrat a jít ti naproti,
na naši louku, kde rostou květy objetí.
Ty ležíš tu a svádíš mě pohledem,
já klečím a modlím se pod jménem.

Chtěla bych tančit, pěkně na boso,
držet tě v objetí a líbat na prso.
A já už nemohu, kulka mě předběhla,
ty jsi padl k zemi a já žalostně plakala.

Dnes máme výročí,
vím, že tu jsou semnou tvé oči.
Chybíš mi čím díl víc,
ale to nezmění už asi nic.

Od toho dne uběhly měsíce,
v naší lásce přestali klapat střevíce.
Budu tu pro tebe, ty zase pro mě,
napořád manželé, říkám to skromně.

Publikoval(a): Zuzilda, 22.10.2011