Anotace: tak někdy mi připadá...a pak zase líp...a pak zase blbý...

Plody svého neumu
Sklízíme bez rozumu
Lhostejnost přišla. Neklepala.
Lán slepých myšlenek
si vyhledala.
Usedla si blízko ke mně,
zasela své trpké sémě.
Sklízím denně krutou úrodu.
Nechci. Musím, sic nemohu..
Když nevůlí a nechutí
budu to pěstění zalévat,
více ztrpknou příchuti
jen „pan Rozchod“ bude rád.
Láska bez živin pomalu odcházela,
Plevelu nicoty tak půdu připravila.
Pole neorané,
věčně volné nezůstane…

Publikoval(a): E.T.Jane, 1.11.2011