Anotace: ...

Bloudí světlem, bloudí tmou
přemýšlí nad blbostí svou.
Věřila jen tobě
nikomu ani sobě.
Přátelství mezi nimi bylo
nikdo a nic ho nerozbilo.
Však do cesty láska vstoupila
a ona to v plném koupila.
Najednou nic nebylo,
vše hezké se na kousky rozbilo.
Vzpomíná na tu noc,
kdy ji zachvátila bezmoc.
Slza stékající po tváři,
přistála v bílém polštáři.
Prvá, třetí, pátá
a už už další chvátá.
Uši zaplavily tóny hudby
hlava plná tužby.
Nedýchajíc, zmáčena slzou
jako by měla masku slznou.
Bezmoc s ní třásla více,
pro klid zápálila si svíce.
Žiletku schovanou vytáhla si
naposledy s vlasy pohrála si.
Zaryla tenkou čárku
život proběhl jí od kočárku.
Proud slz se spustil více
rudé od toho měla líce.
Pokračovala dála,
hlouběji a stále.
Poslední tah a byl by konec
ale zazvonil domovní zvonec.
Nevstala, nemohla
ani se nepřemohla.
Zvonil pořád a stále
v tu chvíli měla na mále.
On věděl že tam je
proto dveře rozbije.
Dívka na zemi ležící
navždy její oči spící.
Slza objevená na tváři
jeho milovaná už nezáří.
Pro něj končí smysl býti
protože lásku už necítí.
Bere také věc ostrou
smrtka po druhé útočí kosou.
Zmizela mladá láska
s ní mladík a kráska.

Publikoval(a): P.O.p.S.i.e.4, 1.11.2011