Anotace: Snad to přijmete s pochopením

Kapky vody padají do věčnosti
tichý zvuk nárazu jim zpívá rekviem
Člověk obviněn z bezbožnosti
se sklání v tichu před Diem

Má omluvit se za to v co věří
říct, že všechna slova byla jen lež
Jediná cesta v duchu mu běží
a kapky času nic nevrátí zpět

Čeká v samotě, ví, že ráno se blíží
jen krůpěje na chladný kámen padají
strach se mu do duše pozvolna plíží
však hozené kameny pravdu neskolí

Tiché kroky sklepením víří,
pak zámky cely cvaknuly
Vstoupil člověk, co prý ho s osudem smíří
do duše vrátí naději

Cesta, po níž ses rozhodl kráčet
má jediný směr a jediný cíl
Nač chceš svůj život do podsvětí vláčet
Proč neprchneš, což nechceš žít dýl?

Vězeň pomalu pozvedl tvář
v očích se mu kapka třpytí
Ne nemůže, on nebyl lhář
a v tváři podivný oheň mu svítí

„Nech si svá slova, šlechetný pane,
ta slova prosta pokory
Já nepůjdu tam, kam vítr vane
a vyhnanství si nezvolím

Umřít nechci, však za svými slovy si stojím
Tak podej mi kalich, smutný kate
Jen tichá cela slzy v bolesti roní
že Sokratův život do smrti skape

Publikoval(a): Acheiron, 1.11.2011