Anotace: člověk míní život koná a něco v něm zůstává jako zalomená střela

Spálené Mosty


Když loni pálila Jsi mosty,
zvala si domů nové hosty,
shořel cíl mé cesty.

Nevědomky,gesty,mlčenlivým pohledem,
vracela Jsi mi vše,
co dnes beru s jistým nadhledem.
Sobeckým pohledem,řekneš si pro sebe,

čert tě vem

Dlouho plnila mě prázdnota,
jen bezmoc,chlast a nicota.

Byl jsem jak pod proudem,
nechápal co říkat si náhle dovedem,
vlastními city tělo podvedené,
najednou jaksi prázdné,pomatené,
co to vlastně od života chceme?,

V těch dlouhých,bezesných,nocích,
kapesnících upotřebených,
na smetišti nepotřebných,
zapomněl jsem co je dobrý pocit,

Bolí to,najednou tě tu nemít,
sklízím co neměl jsem zasít,
dělalo ti to dobře,kosit,
jako zvíře musel jsem zkusit.

Co ted´ si počít,kde znova začít,
nebo to rovnou skončit,
jako sobec,do stromu odbočit,
nechat ostatní truchlit?

Proč,chyby lze napravit,
spálené mosty znovu postavit,
znovu spolu spokojeně žít,

Co,to je,jenom utopie

když dokázali jsme se tak rychle odcizit,
už každý po své cestě musí jít,
svobodně nijak se nenutit.


Neuměl jsem si to ani představit,
o tolik těžší bylo to,zažít,
čas nelze vrátit,nač se pachtit,
co zasel jsem,muselo se sklidit,

Snad i dobré vzpomínky máš,
nejsem jen sobec,jak říkáš,
trávil s Tebou i láskyplný čas,
to už dávno ani nevnímáš,
jiného hostitele poznáváš.

Je to dlouho,ale ne tak abych zapominal,
Tebou opovrhoval,ze srdce jsem upřímně miloval,
jinak bych lhal,co,sám jsem si to podělal.

Pozdě,už nikdy,nebudem tu pro sebe,
ale tahle slova,jsou jen pro Tebe,
Měl jsem Tě opravdu moc rád,
Navždy budu v dobrém vzpomínat.....

Publikoval(a): instalater, 3.11.2011