Zapomenu
Zapomenu
Potápím se
do pocitu
viny
a zkouším
znovu žít
-zapomenout
aspoň navenek,
zbavit se
neodbytných
myšlenek,
že přece jenom
-možná...
-kdyby...
a dochází mi,
že všechno byly
jenom
planý sliby,
když sama
v koutě
v rohu,
mluvila jsem
k svýmu
Bohu,
že na dlaních
všechno mu dám
-všechno,
všechno, co mám...
/Jenže Pánbůh
možná zapomněl
-anebo
zlámal
nade mnou hůl.../
Tak odříkám
poslední Otčenáš,
zašeptání,
kolik
pro mne znamenáš...
a poslední věta,
že na kolenou
přijmu
všechny šrámy
světa
-------------------
Protože láska bolí víc.
/01.01.2008/
Publikoval(a):
Veruu, 6.11.2011