Anotace: Kterak jsme jeli se Zasr. Láďou do Počátek /2009/

++

Jedem takhle autem po vesnici
Tu spatřím krámek podél stojící
A za výlohou krásné ze dřeva věci
Oba máme rádi ty přírodní dary, přeci

Jak vstupujeme do světa orientu
Vidíme pomalu rozhrnující se plentu
Pak spatříme tu ztělesněnou krásu
Po sobě hledíme, v němém žasu

Těžko se popisuje královna krásy
Ona měla vlnité havraní vlasy
Oči žhnuly jak laserové uhlíky
Tvářičky hostily dva úžasné dolíky

Když její plné, vlahé rty se rozevřely
Bílé perličky na nás zpoza zřely
My tu před bohyní stáli jak opaření
Jak žena Lotova, my zkameněli
Pak vybuchl naplno náš romantický chtíček
Pod tou krásou se dmul
nádherný, plný hrudníček

Ten úsměv byl tak podmanivě krásný
My odměnili ho nejednou, něžnou básní
Ona bohyně úsměvu, slastně naslouchala
Nádherným smíchem, stále a stále
Srdéčka nám zraňovala

Nevnucovala se
Dělala jen svou práci
Prodávala v symbióze úsměv
A překrásné věci
Ten krámek u Humpolce
Do paměti Láďo ulož
Víska ta příhodně
Jmenuje se ROZKOŠ

++

Publikoval(a): Kars, 7.11.2011