Bouře
Bouře
Slavice do uší pěje
bubnující dešťové kapky
k ničemu dobrému to nespěje
na očích noci klapky.
Píseň o žalu a lásce
blesk, udeří hrom
jak mládenec podlehl krásce
však žal ukrytý v tom.
Větrná smršť stromy láme
tak jako on jí srdce
že ji miluje klame
letí strom k zemi prudce
Bouře? Bouře!
Tak zlá a krutá jsi
venku, v životě, všude
on kvůli tobě neumře!
Na lásku nelze skonat
však může duši ublížit
bouře musí zkázu dokonat
on už se k ní nepřiblíží
Dar milovat jiné prokázal
kráska promočená pláčem
neschopnost mužů prokázal
označen neférovým hráčem.
Kapky v noci doznívají
hněv v ní není, s ním ani láska
poslední tóny doznívají
jen na čele dálší vráska.
Klid noci přichází
v dáli už zní bouře
budou jiní ji dochází
přemýšlí tak moudře.
Publikoval(a):
P.O.p.S.i.e.4, 7.11.2011