Rozchod
Rozchod
Ztrácí se střípky poslední naděje,
mramorová dlažba do zad děsně studí,
štěstí nám skryly špinavé závěje,
ač bohatí, jsme strašně pocitově chudí…
Už je ti jedno, kde mě bota tlačí,
pro tvoje zájmy nemám pochopení,
chci víc, než tobě na talíři stačí,
vnímat tvou touhu, lásku, propojení…
Kráčíme stejnou podemletou cestou,
však každý jiným směrem táhne svoji káru,
na věži zvony odbíjejí šestou,
pod svými kroky slyším chroupat černou škváru …
Publikoval(a):
nejsembásník, 10.11.2011