průlet dračice...
průlet dračice...
bylo počasí
podkreslené větrem
co přímo vybízelo
abych vzlétl
vysoko do mraků
se svým papírovým drakem
a tak jsem si vyměřoval dráhu
scházeje pomalu ze svahu
s cesmínovou větví v ruce
oči upřené k nebi
nosní dírky dokořán
vzdemutý dech
když tu náhle
jakoby mi na zádech
přistál kormorán...
otočil jsem se na patě
a propadl se do závratě...
stála těsně u mě
obestřená ležérními tóny
grepu a šalvěje
výtažky z afrických keřů
i vášnivé mučenky
spontálně usměvavá
s pohledem
jako když se valí voda
po schodech
ta která neklopýtá...
pověz mi příteli
je pravdou
že muž prý má
v hlavě krabice
a žena změť drátů?...
pohlížel jsem na to cudné stvoření
jež předčí opěvované kompozice
nejobratnějších hudebníků
a utrousil
odpusť mé nevědomosti
dutých kvádrů...
rád bych byl Tebou opředen
abychom spolu vytvořili
onen magický rozměr
co nelze stěsnat
do zlatých rámů...
má Chloe...
Publikoval(a):
enigman, 11.11.2011