Anotace: Společně publikováno i na Literu .

Čekal jsem na tebe do hluboké noci .
Hvězdy plakaly mou krvavou bolestí .
Měsíc se schovával za hradby z mraků .

... .. Půlnoční pták ztraceného štěstí ani nezaspíval .
Potkal jsem lampáře s dlouhou tyčí , rozsvěcel snové lampy .
Vzdálené majáky mojí utajené touhy , znovu na ostrovech
Ztracených rozžíhaly svoje halogénová světla .
Všude byla tma , ale v mojí duši převládal strach o tebe .
Prosil jsem samo nebe , tak žádostivě , že Bůh mě zahrnul ,
...........................přívaly teplého deště ...




Po nějaké chvíli přijel poslední autobus .
Do rána už nic nejelo .
Zamířil jsem mezi stromy a pak temnou pěšinou ,
k stále se ozývající řece .
Bolela mně duše a srdce .
Každý krok se zarýval svou bolestí a opuštěností ,
do stále přebíhajících myšlenek .
Došel jsem ke splavu a znovu a znovu jsem se zaposlouchával ,
do hlasitého zpěvu pěnových válců .
Do rána zbývalo pět hodin .
Od Koblovských rybníků pomalu začala přicházet ,
bílá studená mlha .
Už jsem věděl , že dnešní noci budu zase sám ...


................
................

Publikoval(a): kavec, 12.11.2011