Anotace: Nejsem křesťan

Vždy, když slyším slovo "bůh",
napadne mě, nemám u něj dluh?
Co když ale žádný není?
Kdo pak uslyší mé klení?

Je jich víc, či není žádný?
Jak se nemám cítit prázdný?
Ke komu se ubírat, když lidé neslyší?
Nemohu si vybírat, nejsem přeživší.

Bezvěrci, co vidí jen sami sebe,
neřeknou pravdu a okradou tebe.
Ublíží, zabijí bezbrannou,
tohle vše s odvahou sehranou.

Nevidí krásu, neznají smrt,
znají jen sebe, do duše vrt.
Nemají hrdost, nemají čest,
neznají smysl všech svých cest.

Neví, jak na světě je krásně,
jsme jen vlastně matky Země třásně.
Jsme pohroma, ničíme, stavíme,
větev si pod sebou pomalu klátíme.

Dříve tomu velel bůh,
pak většině zemřel duch.
Tak pomalý a drsný zvonec,
přinesl lidem jejich konec.

Zvon již odbíjí poslední hodiny,
zkažené, umírající zplodiny.

Publikoval(a): Mikka Talvinen, 12.11.2011