Anotace: Na tohle myslím často...

Sním o létajících předmětech,
lehkých jako pyl na květech,
jsou uvnitř mé hlavy, jsou i vně,
nenechají na pokoji, nenechají mě.

Šeptají mi: "probuď už se, probuď,
nezůstávej déle spáti, vzhůru buď."
Tak se vzbudím a co pak, co dál?
Vždyť stále sním, jen stojím opodál.

Co když už vzhůru jsem?
Nepůjdu tam, nepůjdu sem,
zůstanu v temnotě, bez světla,
krásný sen, to všech snílků metla.

Ve snu je svoboda, naděje,
však i smutek, vše tu je.
Cesta do jiného světa ve snu je možná,
pocitem je sladká a jako žena něžná.

Proč tam nezůstat, proč se vracet zpět?
Je tam hezky, písně lásky můžu pět.
Předmět mého trápení ve snu mizí,
však jiná stvůra tam, z temnoty ryzí.

Straší mě až k probuzení,
další stvůra číhá za ní.
To už je však den,
to už skončil sen.

Neshledávám žádnou změnu,
jen připojil jsem duši k tělu.
Co pohledem zdá se jiné,
to svět světem tělo mine.

Duše ve snu zůstala,
ve dne temnota nastala,
ve spánku však světlo nepřichází,
sen od skutečnosti nepoznati.

Publikoval(a): Mikka Talvinen, 12.11.2011