Zas ...
Zas ...
Anotace: společně publikováno i na Literu ...
.......................
......................
Zas mi noc , ta bezzubá děvka , bere sílu ke psaní .
Zas se pokouší všechnu svou tmu , nahrnout do otevřených vrat duše .
Sedím tiše u okna a chci tu tmu , proniknout pohledem .
Na Ostravu padá smogová mlha .
Už nejsou vidět ani stromy za skly oken .
Jen vzpomínky na tvou dráždivou nahotu mě nutí , abych ještě bděl .
Jsem sám se svými slovy a tvořím báseň o tobě ...
Nevím , zda - li spíš a nebo něco děláš , snad tvé kroky znějí ,
po vlhkých chodnících .
Nastupuješ do poslední tramvaje , směr Nekonečno a díváš se
přes skla špinavých oken do polévky bílé mlhy ...
Někde mezi skutečností a snem vystoupíš .
Na konečné u botanické zahrady .
Jen půlnoční tma , s ratichyckým pokašlaváním dusivého smogu ,
ti dělají společnost na té cestě .
Ale , má duše tě volá hlasem mých slov .
Toužící ruce ve svých miskách chtějí cítit ,
kulatost tvých ženských ňader .
Vítr rozhání mraky a chuchvalce smogové mlhy
a měsíc se vyhoupne na chvíli z mraků ...
Stojím v té zimě před domovními dveřmi ,
A čekám na zvuk klapajících podpadků ...
Od Svaté Kateřiny začínají dunět půlnoční zvony .
Tuto noc , mohu očekávat den strávený čekáním na tebe .
Konečně se nadechnu , bez obav podzimního
studeného
..............................vzduchu ...
Publikoval(a):
kavec, 15.11.2011