Anotace: Vím, že je divná, ale nejde mi z hlavy. Tak mi prosím odpuste, že si tu dělám odkladiště.

Slzy prý léčí, ač v očích pálí
Proč člověk brečí
Proč nejde to zvrátit

„Můj pane, smím?“ táže se páže
a smutek mu hlas pozvolna láme
„Můj pane?“ prosí. Proč panoš pláče?
Proč slané krůpěj smáčí mu tváře?

„Můj pane,“ žádá, když látky trhá
Slzám se brání, a půda je rudá
„Můj pane.“ skučí, když život prchá
A z člověka čestného se zrodila zrůda

„Můj pane.“ Pronese naposled šeptem
Však ten již neslyší, duch splynul s větrem
„Můj pane.“ Ta slova zní skoro něžně
Však slzy nic neřeší, jsou smutku vězněm

Když smrt se na život s lačností vrhá
Proč pod nohama se ztrácí nám půda
a náhle tak zbytečná jsou veškerá slova
a přesto rty šeptají zase a znova.

Ta bolest se mění a náhle nás leká
A pomsta se strojí, na svatbu čeká.
ruka v zármutku zdvihá svou zbraň
Chystá se ke skutku, ach bože, teď chraň

Můj pane, páže dál tiše šeptá
jak zvláštní modlitba duši mu leptá
A úcta a dobrota, vše mizí v dáli
Jen smutek a samota mu nitro pálí

Vše minulé se rozplyne v tichu
Ať slzy smutku jediné pokryjí dýku.
To čas ne pomsta je doktor a lék
A slzy jsou pomocník tak je nech téct.

Publikoval(a): Acheiron, 18.11.2011