Anotace: První část hrubé stavby "sbírky", kterou chci vložit do rodícího se - snad - románu.

Stojím tu roky a za mnou stojí sloup
s erekcí hněvu a mým odrazem v brýlích.
Stojím tu s dojmem, že padám pořád hloub,
čelem ke zdi ostudy, kde meluzína kvílí.

Stojím tu. V dešti. Večer mírně pálí.
Mám husí kůží, chci svetr, hrnek čaje.
Stojím tu sama a slyším někde v dáli,
jak tráva roste a jinovatka taje.

Do očí bije mne otlak chladu zdiva,
trnou mi nohy, skoro ztrácím sílu.
Opřu se o kámen, ale jak to bývá,
nohám se uleví, páč nemají víru.

Nad hlavou svítí mi luna bělavá,
pod koleny směje se Belzebub pýše,
že hříšník, jenž kál se, už tiše selhává,
skomírá, proklíná a sotva dýše.

Ve větvích šumí tiché vyznání:
"Být, nebo nebýt? Je těžké rozhodnouti,
chcípní... chcípni... a hlavně vypadni!"
Hlava mne pokouší, tělo se kroutí.

Publikoval(a): myší královna, 18.11.2011