Anotace: J.K.: VYZNÁNÍ (2008)

GENEZE LÁSKY

Po jarním zrození,
po žhavém létu,
přišel čas podzimní.

A stále je tu…
Jsme si tím jisti.

Čas barev a spadlého listí,
čas, kdy dozrál i tento rok
a s ním i naše láska.

Kolik veršů, kolik slok
jsem za ten rok Ti psal…
I dnes jsi moje kráska.

Květy již uvadly, zmizely obrázky.
V hlavě se rodily občas i otázky…
Co bude s ní dál…?

Před námi zima, i ta patří k roku.
Nepíši náhodou poslední sloku …?

Avšak i jiskra jak oheň se chová,
pokud se před mrazem do srdce schová.

A tak , když aspoň pár jiskérek zbylo,
a pocit štěstí z toho, co bylo,
zůstává i moje víra…

Pro zimu láska neumírá…

Publikoval(a): Josef Kvičera, 19.11.2011