Anotace: Tak už to ve snech bývá, když stařík zavzpomíná

++

Dnes v noci, těsně z rána
snem zjevila se nahá panna
náručí kynula.
„Tak pojď, mé tělo je jen tvoje
vydej se do nejkrásnějšího boje
můžeš vše, jsem ti odevzdána
rozevřena je tobě moje brána“.
Nelehký to pro starce úkol
smutně porozhlédl se vůkol.

„Přetapetuji tě polibky svými
nevynechám vrcholy ni úžlabiny“.
Rty pak líbaly vrcholové hroty
zas klesaly do údolí, do temnoty
pracovaly, poctivě dřely
krvácely, mozoly již měly
zkrvavené, plné bolesti i štěstí
blížily se k bodu, jež cíl věští
nabral silu v slastné křeči
k poslední se vydal zteči
výkřik však nevyšel mu z úst
touha změnila se v půst.

Jak to ve snech bývá
blbej kohout zakokrhal
prý se jíž rozednívá.
Tak skončil staříka sen
jenž tolik moc
dokončit chtěl.

++

Publikoval(a): Kars, 21.11.2011