Anotace: Už mi tak trochu hrabe. Takže ještě jedna tak trochu středověká.

Zas ztrácím odvahu zdvihnout svůj meč
Má duše se před chladnou ocelí třese
ale musím, čeká mě poslední zteč.
Rytíř přec nemůže umírat vkleče.

Zbroj na mě čeká, k boji mě svádí,
v srdci cítím chladnost šedého kovu.
Dál vábí mě a ztrácí se zdání,
kdo koho brání i za cenu skonu.

Zda má to cenu? Ten dotaz je k smíchu.
Vskutku je v tom hrdost, nic víc.
Zvednu se na nohy a vezmu si dýku.
Přišla ta chvíle, už musím tam jít.

Výzva je přijata, ať prapor vlaje.
kdo z nás dvou zemře, příteli?
Odkud jsi přišel z jakého kraje?
Proč pro hrdost chceš skončit pod zemí?

Stesk ve větru a šelest listí
proč odvážné srdce tak zběsile bije?
ztrácím vše a náhle nejsem si jistý
kdo z nás nakonec při klání zhyne

Na tribunách se zvedají lidé
padlému rytíři vzdávají čest
a přece je to tak trochu bídné
vždyť zemřel vskutku pro bláznovu věc

Publikoval(a): Acheiron, 23.11.2011