Anotace: ..................

...............................
...............................





Jsem časem tvých dlouhých výpadků.
Jsem tím , který kráčí v tvém těsném závěsu ,
po všech křižovatkách , kde mě ztrácíš .
Nekonečně hovořím svá slova do větrů ,
mimo tvou uzavřenou duši .
Dnes i včera neznám ty správné důvody ,
pro všechno , co pro mě znamená slovo láska :
Jsem vygumovaný v jediném okamžiku ,
tvé stále přítomné nahoty .
Doufám , ve velký zázrak tvého nového stvoření
jako Bůh hovořící tvou něhou .
Slova se přesto stále nějak vytrácjí z našich dlouhých
proluk a strázní .
Jen vítr na strništích a u zbloudilých ohňů kamarádů ,
stále zpívá písně o touze a naplnění .
Něco mi stále schází ....





Snad ty a nebo pocit spřízněnosti s dnešní noci ...





Hrad v nitru neznamená pro tvé srdce ,
ani jednu dávnou zapomenutou motlidbu k Bohu .
Každý den se vydáváš na stezky , po kterých chodí jen ,
tvá samota běžkyně na dlouhé tratě .
Sny nejsou skutečností , protože se stydíš v projevech ,
svých milostí a ztrát .
Noci kolem tebe přecházejí v nějakém němém zákrytu ,
aby ti svými slovy nemohly zjevit půlnoční orgasmus .
Chtíč se potácí mezi otevřenými dveřmi ,
jako obraz smrti stále kráčející ve tvých stopách .
Od nepaměti si tě pamatuju ...
Jsi mnohem starší než svět a vesmír .
Při prvém výdechu vědomí jsi už byla ,
dokonalá jako vzkříšení onoho času a našeho Pána .
Byla jsi tělem kříže na kterém umírala pravda ,
oproštěná od všeho , co mohlo znamenat ,
naději a víru v jediného Boha .
Ale , dnešní noc sis uvědomila ve své nekonečnosti ,
padlých andělů , že něco je mnohem silnějšího ,
než tvůj nádech a výdech se kterým ovládáš city lidí ...





Uviděla jsi Lásku , která přicházela přes všechny nástrahy ,
celého stvoření svým vyrovnaným krokem s úsměvem na rtech ,
těch kteří dovedou milovat a stále toužit ...



....................
....................

Publikoval(a): kavec, 24.11.2011