Anotace: sebe reflexe vlastního života. ohlédnutí za tím co bylo, ale i přesto jdu stejnou stopou dál...

Má duše umírá a já sní...
temnná díra v srdci to způsobila.
Už dále nedokážu takhle žít.
Zlé věci se v životě stávájí, to já vím.

Jen nechápu proč mám tolik, času trávít s ní.
Proč šachy života hraji s života bolestí.
Proč v životě mě potkali takové neřesti.

Nejdříve bolest z odchodů,
pak bez důvodů tolik rozchodů.
Bez lásky se nedá žít, proč ona s tou mou šla pryč?

Do života přišel jako neznámý host.
V rodině a srdci toho napáchal dost,
pak bez zeptání život si vzal,
na všechny se vykašlal.

My mu chtěli pomoci,
on však pil do noci.
Nová rodina na něj čekala,
vždy ruku pomocnou mu podala...

on však, dle svých slov, velký chlap přeci je.
Nakonec provaz kolem krku u stropu pokoje...

jen temmný obraz a v srdci druhých žal,
jen to on nám tu zanechal.
Místo toho aby novým mužem a otcem byl.
Jen zbaběle před životem a bojem ustopil.

On učil mě jak správný chlap být,
ničeho se nebát, a nikdy neustopit.
On který mým druhým otcem byl,
on vše ve mně zničil a zbořil.

Moji matku nechal napospas osudu.
Jen napsal: „dělej jak sama umíš, já utíkám. Já už tu nebudu...“
v mladém věku dopadlo na mě mužství.
Vypořádal jsem se s tím tak jak jen chlapec umí.

Teď nenávidím je oba,
oba mě nechali naposal osudu.
Oba mi řekli, promiň, ale já už tady s tebou nebudu.
Jeden odešel do dáli, druhý do pekel.
Já zjistil že můj den v 15-ti nadešel.
Den kdy do života postavit se musím, a o rodinu se starat.
Já jen mladý chlapec co si vlastně ještě chce hrát...

Chlapec jehož nitro se trhá,
chlapec ze kterého vyrostla obluda.
Jen nenávist, bolest a druhotné žaly.
Jen to v mém srci otcové zanechali.

Nenávist ke všemu a všem.
To teď jediné je v srdci mém.
Nenávidím všechny a nejvíce sebe.
Nenávidm vše, ale miluji tebe.

Pak dlouhá doba temna v duši mé.
Poté se objevila jitřenka v srdci mém.
Nevážil jsem si jí a na východ poslal ji dál.
Uvnitř srab co se bál, však na tvrďáka jsem jsem hrál...

teď v srdci prázdno a v ruce kvér,
po tom všem zvěrstvu jsem zjistil že život není fér.
Proč někdo zemřít má a jiný dýchá dál?
Jen proto že někdo nahoře si jeho smrt přál?
A já jen nástroj jejich moci jsem...

Publikoval(a): vincent christian böll, 28.11.2011