Duha
Duha
Spálit vše kolem a spálit i duhu
když domů se nechce, kde hledat vzpruhu?
Vzpomínky proklaté tak špatně hoří
a minulost občas budoucnu hrozí
Já pálím za sebou vzpomínky, duhu i mosty
Však ty mrchy zpátky vracej se po stý
Vyhnat je z hlavy, na prach je spálit.
Neznat je, nevědět. Ať zmizí v dáli.
Víc už necítit, nechtít nic mít
a nechat všechno bez vzruchu shnít
Ať padne pravda a naděje s ní
vždyť ona se umí jen ostatním mstít
Duha a mosty, jen lež a klam
nic tady není a člověk je sám
Jen vzpomínky zůstanou a klenou se dál
Jen myšlenky na to co čas si vzal
Ta duha je prolhaná barevná stuha
co nemá konec ani začátek
Chci ji zničit, ať vezme ji voda
Proč však poté bych chtěla vše nazpátek
Publikoval(a):
Acheiron, 28.11.2011