Anotace: 2011

Malíři obrazů vdechují barvám život
rámy neudrží jejich fantazie
sedím tu se svým pozadím
a maluju čerta na zeď

jsem umělec letargie

Sedají si na mě mouchy
v očích mají očekávání
možná vědí víc než já
plácnu jen nějaké slovo

něco jako "proč"...

Musím zapomenout na tvou vůni
co tak rozkošně vplouvala
do mých nádechů

na tvůj hlas
co chlácholil vojsko mých obav
když zdrcené ležely v zákopech

na tvé pohyby
co kormidlovaly mou loď představ
o bezbřehé eleganci

na tvé doteky
co mi navždy vypálily do kůže
cejchy té nejúžasnější vášně ...

... jak můžu zapomenout?!

Beru do rukou nůž
co líně ležel vedle mne
připravený již delší dobu

a řežu do masa

co mi tady nechala máma v troubě

Publikoval(a): Opeth, 29.11.2011