Anotace: Někdy mám pocit, že vůbec ničemu okolo sebe nerozumím... ale všechno je špatně...

Kdo si dnes troufá
zahlédnout svůj nepokřivený odraz;
koho nechá doufat
deformovaný egoista
někde uvnitř...

Láska hory přenáší,
a o té blbosti to dál všichni známe;
šíří se zatuchlinou starých pavlačí;
neblahé to zvěsti -
rádoby proměněné v idylu...

Smotky bavlny obalené nervozitou
vystýlají kolébku polopravd;
zabývají se onou zvláštní kuriozitou,
které vysmívají se lidem
netknutých záští...

Ukaž mi zrcadlo, co je pravé -
nechci lži, faleš, zdobené slavobrány
ani peřeje dravé;
smrtící jehlany infekční zloby -
jsme vítězi i oběťmi doby...

Spravedlivé zrcadlení
by muselo ten milión střípků
rozložit v atomy
a ty opět poskládat v přítmí vinných sklípků;
předurčené znamení...

odraz je zčeřená hladina
sebevrahů rozumu
zmatek slunovratu
o síle jižních monzunů...

Publikoval(a): Lugilla, 2.12.2011