Křídla v letu vážky...
Křídla v letu vážky...
Každá buňka v tvém těle
snoubí v sobě na sta umělců;
vždy dáváš mi znát směle,
že hledáš únik
z Ráje zbloudilců...
Občas ti nestačí vzduch,
klid v myšlenkách doznívá,
smutek je tvůj věrný druh;
a ty šeptáš mi z horečky
slova něžně blouznivá...
Večer mi omotáš svou důvěru
pevně kolem boků
a lehoučký proud dechu
zažene lodě barev
do útočiště svých doků;
na oplátku ti připravím
lože v lesním mechu...
Tvá kůže pod mými prsty
brní jako křídla v letu vážky;
provedu tě tajemnými místy,
kde přivítáme dešťové srážky
podívej
duha padá
z blankytných oblak...
Publikoval(a):
Lugilla, 3.12.2011