Anotace: Vzhledem k úspěchům fotbalové Plzně, jsem se rozhodl napsat báseň o fotbale.

Tak to je snový začátek zápasu,
kvůli tomuhle jsme vyprázdnili kasu,
po osmi minutách vedeme dva nula,
možná jim můžeme dát i bůra.

V létě uteklo tři sta miliónů,
přišel za ně nejlepší z Dánů,
Bendtner v Plzni - to je sen!
Vyhrát Ligu mistrů chcem.

První osmifinále s Realem,
teď jsme dostali gól málem,
Rajtoral to ale zachránil,
skluzem brance zabránil.

Rozhodčí píská poločas,
začíná druhý, Real nemá čas,
útočí po křídlech i středem,
Mourinho řve: „No tak jedem!“

Benzema konečně snižuje,
lavička hostů se raduje,
víc už Bílý balet nestihne,
náskok snad v odvetě dostihne.

A ta už v Madridu začíná,
Horváth ji minelou načíná,
hlavou dává gól Marcelo,
trenér Vrba si klepe na čelo.

Brzy má však důvod k radosti,
opouští ho všechny starosti,
Horváth - Bendtner - šibenice,
pojďte hoši, chceme více!

Poločas končí nerozhodně,
naděje máme ještě hodně,
stále přece navrch máme,
s postupem už počítáme.

Nejlepší hráč nám ale plány kříží,
světelnou rychlostí se k brance blíží,
klička, střela, Madrid slaví,
prodloužení bude, rozhodčí praví.

V něm se hraje opatrně,
jako když hraje Sparta v Brně,
takže nás penalty čekají,
plzenští hráči se lekají.

Ronaldo, Kaká, Ramos, Benzema,
všichni gól dali, blíží se pohroma,
Horváth, Ďuriš, Rajtoral, Petržela,
proměnili také, čeká nás velká mela.

Özil se trefuje, se štěstím od břevna,
fanoušci Plzně budou nadávat do ledna,
Jiráček přestřelil, Viktorka končí,
se hlavou vztyčenou se ale loučí.

Realita se zase pomalu vrací,
kdekdo z toho Jiráčka pořád ještě zvrací,
noc se proměňuje v jasný den,
a tím končí i ten krásný sen.

Publikoval(a): Abraham, 3.12.2011