Anotace: ... chybí mi, moc mi chybí.. a já si vlastně až teď uvědomila,že tu není..

V pápěří
usínáš ledabyle
jako bys byl

drze nejsi
na tabuli jsi psal
kreslil
ptal ses…

Čekala jsem
naučil jsi mě být

…

Rozbil jsi mojí nádobu
uvnitř a i zepředu
matematicky kupředu


a pak jsi umřel
drze jsi pryč

a já tě hledám
vidím tě mnohonásobně

..

Ztratila jsem kus tebe
kus jistoty
kus sebe

…

Jsem rozmělněná na drobné
na navštívenky
vratná
na podobenky

…

„Skončil život ne přátelství…“
Ne ještě ne, ještě chvilku.

Ten proces učení, pokračuje dál
a my nikdy nebyli přátelé.

" Jsi prima člověk
Zasáhla jsi mě "
"Jak se mám rozloučit?"
Takhle" "Mám tě rád "
"I já Vás"
"Víš znám tě.. odjakživa ..."

zamrkala jsem , abych zahnala slzy.. namlouvám si, že jsem svému učiteli poskytla víc než prchavý pocit lásky...


Často se ocitám u jeho postele...

Publikoval(a): zelená víla, 4.12.2011