v šeříčkové melancholii
v šeříčkové melancholii
Anotace: ... dostala mne..
u slunce jsem
a tmou hynu
deštivý jak nebe z plamene
spím v samotě v níž přijímám tvých stínů
ač blízko ženy
přece z kamene
a zlomen deštěm lunosvitu
leskem padám nad pelestí
kloužu po skle z polštářů
do hvozdů do neřestí?
jsem žebrák mrazu na rozcestí
a ty křičíš ticho tam!
co jít k lesním tunikám
v soumraku vodních bohů?
v rohu
v šeříčkové kleci bolu
v teskno zmohlé démony lání
na mé jsoucno chrstlé k udolání
v nichž drancují mou duši
ta sněhová ržání
od běloučkých koní - slz marností
i mých čekání.....
sám již v žalu obrouben
v zítřku uzdím vítr do hlaholů
i což !?! i což
já v cizotě
já dolů
i vzpomínat chce srdce na krajinu
v níž do očí jdou
naděje blankytu
šeptaných s pokorou
ač nepatřím již k vám
ba ani k princeznám
osikám
hvězdám
třesoucích se....
sám v zimu osychám
proč k vůním šátku tvého
na dlani citu hřejivého
jsem čímsi připoután
nech svou slzu pro mne
slzo osvoboď mne
i ne!
osvoboď se múzou
osvoboď prosím
foukej
vaň..
ó křídli okřídli...
leč místo volnosti
v zamčeném nachu rán
já budu navždy navždy sám!
tak v melancholii rosívám...
tikání do ticha
co láska neslýchá..
kde štěstí nesídlí...
Publikoval(a):
J's .., 4.12.2011