sestřička v bílém závoji
sestřička v bílém závoji
Anotace: sbírka - "proměnlivé hrátky" věnováno pro nemocné, aby se uzdravili.
Zdravím tě bílá sestřičko
obvážeš vše jemnou něhou
pak zpomalíš naší rychlost maličko
uvědomíme si, že rok s rokem se střídá.
Miluji Tvé specifické aroma
nádechem mi vlítneš do kořene nosu
studíš, ale neskutečně jsi hravá
kolem se ozývá dětský smích
Pozveš si své baletky zatančit vzlet i pád
po špičkách tichounce našlapují
nikdy neohrané, má to měnivý spád
každá tak nádherná a jedinečná.
Někdo říká, že jsi zlá a krutá
přirovnávají tě, k Paní smrti.
Nechápou tvou sílu
pod kterými se i statné stromy sklání a bortí.
Podle mne jsi nevyspitatelná, ale spravedlivá
kdo tě podcení, zaplatí nejvyšší daň.
Blahodárně působíš na zem, která odpočívá
navíc, špínu ukrýváš pod svým závojem.
Závidím větru, kdy hraje si s tebou
zmrzlá zrnka se přesívají po pláních
vlna za vlnou, když se pořádně opře
jemně bodá mne na tváři, ledová tříšť.
Slunce je nízko
v paprscích se třpytí ledové květy.
Chce být blízko
v matném zrcadle vodní plochy se nevidí.
V závějích kyne těsto s prašanu
přes které se plazí ledové jazyky
krásně křupeš, když po tobě šlapu
k tomu hraje ve kmenech, meluzína.
Dotýkáš se šupinek smrku a proměníš je ve zbojníky
v potocích zas jinovatkou maluješ tisíce hvězd
mezi skálou tvoříš kaskády krápníků
galerie monumentálních děl.
Noc měníš v pološepot světel
které tlumí jas .
Rozsvítíš tmu, má v rukou delší konec
měsíc v poledne opouští oblohu.
Ve stopách se snáším níž a níž
děkuji za kouzlo okamžiku.
Odpovídáš...není zač...
Kolikrát tě ještě obejmu ?
Než rozpustíš se v pláč...
To už neslyšíš a mizíš v dál
tančíš bělobou po stráni v bílém střevíčku.
Tak zase někdy sestřičko
naordinovala jsi pro mne kouzelnou medicínku.
Publikoval(a):
Danger, 5.12.2011