Mezi nebem a peklem
Mezi nebem a peklem
Anotace: jednou jste nahoře, pak zase dole
Mezi nebem a peklem
Každý člověk stále cestuje,
jednou je nahoře a pak zase dole.
Nejhorší ale na tom je,
když náš cíl stále v nedohlednu je.
Naše duše je nervózní a zahalená do temného stínu,
z kterého není někdy útěku.
Jakoby stále padáme,
až se v samotném pekle nalézáme.
Zde jen smutek, samota a temnota panuje
a zde má duše stále putuje.
Existuje ale malé světlo,
které mě vždy ze dna vytáhlo.
Až v samotném nebi jsem se ocitl,
kde štěstí, lásku a důvěru jsem jen našel.
V tomto prostředí mi krásně bylo,
ale záhy vše skončilo.
To krásné světlo, které mě ze dna pekla vytáhlo,
záhy ránu dostalo a do propasti padalo.
Štěstí a dobré srdce ho zachránilo,
i když teď samotně na pomezí dvou světů se ocitlo.
Duše má rozpůlená teď je,
na jednu stranu jsem rád, že ten člověk stále u mě je,
ale na druhou stranu ta bolest a samota jen těžko přejde.
Vidět toho člověka mě štěstím naplňuje,
ale zároveň i smutek se u mě najde.
Toto putování těžké a vyčerpávající je,
ale mé světlo nalézám stále u sebe.
Člověk je hold někdy nahoře,
nebo se ocitá opět dole.
Publikoval(a):
Scorpio17, 6.12.2011