Již zítra, až se rozední
Již zítra, až se rozední
svlékám ze sebe zbytky dne
co přilnul ke mě
jako saze
chci realitě uniknout
než se vrátím
zpátky na zem
odevzdat se klidu
jenž skýta mi
můj prostý byt
ochutnat to sladké ticho
sám sebe tím odměnit
dát své mysli pohov
než ráno pozor zavelí
najít nadpozemský ráj
v leže
ve své posteli
pak snít o světě bez starostí
bez problémů všedních dní
a doufat
že zas lépe bude
již zítra
až se rozední
Publikoval(a):
James Libustka, 7.12.2011