Anotace: ....

Vydávám se všanc
tvým představám o souznění
dvou lidí v osudu
nejsem Bohumil ani Franc
tak neboj, to vnitřní zranění
časem pozbudu až nebudu

víš nejsem válka
ani mír bílých holubic
ba ani poušť
nebo nekonečná dálka
natož tak klíč se zámkem do petlic
jen překrásně jemná spoušť

od tvých zbraní
co mě vždy nenásilně
a s něžností tobě vlastní
čistě odzbrojí
bez zbytečných skrupulí a lhaní
tak dětinsky až subtilně
stou křehkou radostí
se mé srdce podvolí

vím,že mě chápeš
když není to cítit
a málo kdy nedávám to najevo
vím že,ze mě ve tmě tápeš
a musíš na cestu,svých srdcem mi svítit
protože já,se nerozhlížím napravo ani nalevo

vím,jak často tě to bolí
ale já,už jsem takový
a nikdy jiný nebudu
snad jen ve tvých představách
stávám se tvojí vysněnou rolí
tak tence natřený povidlově makový
sladký koláč osudu
uvězněný ve tvých snových ambasádách.

Publikoval(a): ZILA, 7.12.2011