Anotace: O pocitu ze světa.

Černobílá Květina

Uprostřed kopce roste růže
a nikdo s tím nic nezmůže
kdysi bílá
nyní černá

smutný pocit kolem sebe
jako mor rozeseje
radost láska míru zář
ztrácejí svou hezkou tvář

pán noci zla krutosti
užívá si radosti
kytka kvete podle nás
už málo zbylo z nás

celá černá roste tu
uprostřed všeho toho dusotu
černá barva šplhá po listech
černá barva ta je jenom v nelidech

nečlověk je hnusný dost
nikdy by ti nepřiběhl na pomoc
nelidí je čím dál víc
zhasíná už svatý svíc

peníze jsou jen temnou magii
která oči tvé zastíní
honíme se za ní životem
lásku ztrácíme s chichotem

duše naše na úhel je spálená
sváta země čím dál více vzdálená
svatý člověk už se dnes nevidí
každý každému jen závidí

zločinu je čím dál víc peněz chceme dost
pro tohle tu však člověk přece nevyrost
měl být ten kdo učí ten kdo nemyslí je na sebe
však to se nyní ztrácí každý uzamiká se jen do sebe

každý jde životem bez života
tím se ho jen dobrovolně zříká
život přece to není moc
život to je radosti mít dost

život s penězi ale bez lásky
to je jenom pro vrásky
života si užívejme
a životem se podívejme

až bude toto chápat každý hoch
žena s dívkou muž i cvok
kytka se zas navrátí
bílou barvou se zkrášlí

bílou barvou milosti
učiníme radosti
bílá kytka se už směje
noční víla už zas pěje

pán noci zla krutosti
ztratí všechny mocnosti
láska radost přátelství
to je ono bohatsvý

Publikoval(a): ILW, 11.12.2011