Anotace: Tahle báseň vypráví o lásce, která není, a být by měla...

Slunce vyjde, nový den,
tohle není hloupý sen.
Miluju Tě, Ty to víš,
tak proč s tím něco nespravíš?!
Už není dál co řešit,
chtěla bych jen s Tebou zhřešit..
Jenže Ty to nedovolíš,
mým pohledům se nepodvolíš.
Považuj mě za debila,
bez Tebe bych tu nebyla.
Neboj se jít lásce vstříc,
miluju Tě víc a víc.
Nenech se zmást pouhou lží,
vždyť i venku občas mží.
Jak přála bych si Tebe líbat,
Do tvých očí zjihle dívat.
Moje tělo s tím tvým spojit,
spolu na kraj světa dojít.
Tohle přála bych si hodně mít,
nechci pořád ve snech žít.
S Tebou na dně oceánu,
Vzbudit se až pozdě k ránu.
V objetí Tvém usínat,
prázdno v srdci zhasínat.
Dostanem se na měsíc,
budem křičet "Víc!" a "Víc!"
Uhas! Moje srdce hoří,
Pomoc mi, než jen tak shoří..

Publikoval(a): Aďka, 11.12.2011