Téhle básni by slušel volný verš. Rýmy nejsou příliš dobré... buď gramatické (které nejsou špatně, jen se jim moc nefandí a ani já je nemám nejraději), což znamená stejný slovní druh, pád - krajů/tajů, světelnou/pekelnou -, anebo co se vůbec nerýmuje - vědomí/nepoví, směry/něhy. Najde se však i pořádný, pěkný verš (pomalu/závalů, bolesti/oprostí - ten).
"Neskonalý" se píše se S, to hodně bije do očí, a "i když" je zvlášť (vždycky).
Jsem tu nová a nevím, zda se hodnotí ještě nějak jinak, kromě Tipů a komentování. Tobě jsem dala SuperTip a hned ti povím proč.
Strašně se mi líbí myšlenka a ještě více obsah. Když si to člověk pročítá vícekrát, vidí, co předtím neviděl, a sice že jsi do toho dala více, než se na první pohled může zdát. Krásně se rozepisuješ o strachu, váhání a nejistotě, smutku, místy i - ač pochmurném - obracení se k naději. Možná by šlo některé části vypustit, ale každá přeci jen něco prozrazuje, čtu-li pozorněji. Z celé básně na mne dýchá temná, neveselá atmosféra, ovšem konec je dobrý, dává na vědomí, že zatím se ještě doufá.
Myslím, že ve volném verši by se to určitě povedlo.
Pokud tedy vypustím nedokonalé rýmy (co bych chtěla, že, nic není dokonalé), dostáváš jedničku s hvězdičkou.

20.8.2012 13:42 | Perfidia chalybeia