Anotace: Aneb jak to v životě chodí, když člověk nejde přes mrtvoly.

Jak trpký nemít Tě v náručí,
jak trpký dívat se Ti do očí.

Začít větu když jí doplníš,
hlídat si co řeknu,.. stejně rozumíš.

Dívám se na domy do korun stromů,
když chodíme venku tiše spolu.


Málo mě znáš!

Škoda že to svědomí mám.


Tiše závidím nevědomosti té malichernosti
jenž dovolí zůstat mé nelibosti.

Lepší nikdy dveře neotevřít,
teď čtu si dokola to co nikdy Ty.


Nedáš mi spát,
mám Tě víc než rád

Publikoval(a): Jin&Jang, 15.12.2011