Anotace: básen o bytostech, kteří nás doprovázejí

Společenstvo andělů


Jako mrtvý chodím,
pocity vůbec necítím.

Tělem mi nic neproudí,
vlastně mi to ani nevadí.

Okolí pro mě stěny jen jsou,
které mě jen obklopují,
žádné jiné věci,
mi nepřinášejí.

Nářky všude slyším
a víc toho možná ani nepovím.

Proudím davem jako duch,
který lidi cítí jen jako vzduch.

Z nebe nože na mě padají
a do zad se mi zabodávají.

Já stále přesto pokračuji
a nic si stále neuvědomuji.

Andělé cestu mou provádějí
a různé charakteristiky mají.

Jeden mě při mých cestách chrání a doprovází,
druhý na mě dohlíží.

Třetí mě neustále sleduje
a zrnka času mi krade.

Poslední už na mě jen čeká
a v lapení mé duše jen doufá.

Toto společenstvo Andělů silné pouto tvoří
a lidem život ovlivňují.

Stvořitel těchto bytostí známý není,
přesto ho možná všichni znají.

Jedná se o otce všech duší,
které všemi světy plují.

Ten poslední co v kápi chodí,
je nejhorší a nejstrašnější.
Havrani na nebesích krouží,
když se pomalu blíží.

Ti co nám světlo přinášejí,
věčnou tmu prorážejí.

Člověk přesně nikdy neví,
kde zase vězí.

Tito světlonoši nám pomáhají
a ze země nás zvedají.

Přesto jeden Anděl se charakterizovat nedá,
protože nikdo neví co udělá.

Klacky nám pod nohy někdy hází,
myslí si, že nám tím život zpestří.

My stále, ale bojujeme
a slabost neprokazujeme.

Každý svojí roli v našich životech má
a každý svojí sílu skrývá.

Publikoval(a): Scorpio17, 18.12.2011