Anotace: vystřízlivění

Svázané ruce


Křičím, ale nic neslyším,
škrábu, ale nic necítím.

Chci brečet, chci se smát,
se svými myšlenkami se musím prát.

Je mi zima, je mi teplo,
možná už nijak, už to padlo.

Vše je tak složité,
zároveň ale tak jednoduché.

Vzdálenost je tak dlouhá,
ale přitom není až tak nekonečná.

Stojím na druhém břehu a čekám,
zda vmyslím cestu či si ještě počkám.

Nekonečně mnoho kazí plány
a mysl se vrací zpět do temnoty.

V duchu stále doufám,
že se s ní setkám.

Světlo z druhé strany přijet chce,
ale osudu se do toho moc nechce.

Myšlenkami v minulosti a přítomnosti bloudí,
budoucnost, ale stále světle nevidí.

Ona, ale ví,
že tímto cesta nekončí.

Mé tělo je štěstím přece jenom naplněný,
jelikož jsem novou energií a informacemi obohacený.

Nezbývá již jen čekat,
nebo riskantně jednat.

Jedno však určitě jisté je,
shledání dvou duší na konci přece jen bude.

Publikoval(a): Scorpio17, 20.12.2011