Anotace: Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo Bůh...

Namaluju rudou třešeň
i s peckou ji zblajznu,
překročím svůj vlastní stín
modrý z nebe čmajznu.

Zmařit boží úmysl
troufale si lajznu,
posvěceným krucifixem
ďábla s chutí majznu.

s kořenama vyrvu jabloň
trhám její plody,
jsou plné hořkosti
poznání a zloby.

Sněhobílý dehet
pod nohami křoupe,
jako škrabka brambory -
v páteři mi loupe.

Stejně jako David Koller -
železniční pražce,
netřeba mi náklaďáku
odnesu je v tašce.

Úkryt mi poskytne
voskovej kryt,
v jehož pevném sevření
najdu betonovej klid.

Nasadím si masku
svého alter-ega,
zapadne to do sebe
jako dílky lega.

Floutkovsky se opírám
o nebeskou klenbu,
víru v Boha nepopírám
Krista z kříže servu.

Z Bible čiší bu-bu-bu
z každé stránky prýští vina,
čím jsme si to zasloužily
žes nám vydal svého syna?

Sireálno nereálno
představy a halušky,
nechej si svou hloupou jabloň
já si zajdu na hrušky.

Bože tys nám dal -
a pořád nám dáváš,
sotva život daruješ
hned ho nakopáváš.

Publikoval(a): ZENITZERO666, 21.12.2011