Anotace: ...

Vždy, když za tebou zapadnou dveře
otvírám okno,
abych nasála celým svým tělem,
celou svou duší
tvé nashledanou a sbohem.
Těžce voní francouzské šeříky
a děravé kalíšky zlatého deště
zdobí trup sochy bohyně
na zahradě...

Rozmarná je krása sladské úzkosti;
zmatené pozemské radosti
nevědomá své smrtelnosti
jako utržený květ milované cínie,
který provokuje zárodky schizofrenie -
tenhle můj podivně vřelý bol
rozkvétá jaro se zastavováním kol
starodávných drožek
před branou...

Ruce se ani na chvíli nezastydí,
když tančí po mladé kůži,
dobře však víš, že ta kamenná bohyně
nás po očku sleduje okny kuchyně -
neplodnost dne vyvažuje mateřství noci,
její náruč je tak hebká;
chrání nás anonymita
dočastnosti...

Socha bohyně -
jež s ránem zarůstá mechem,
ta čarodějka,
jejíž kouzlo působí
jen v prapodivném stříbře noci...

Publikoval(a): Lugilla, 27.12.2011