smyslová....
smyslová....
Léčím si bolavé rány
máčím slzami
od Vánoc zavřené brány.
že by nikdo neslyšel
můj nářek tklivý
když vločkami sněhu odešel,
tak tajemný a tklivý..
Zůstaly stopy ve sněhu
a já, ve smyslové onanii
myslím na něhu
jak na závislou bulimii.
Toužím cítit ten spalující žár
toužím slepit
dát dohromady, rozpadlý už pár....
Pár????
Jeden, dva....???
Kolik ještě?
A venku místo vloček,pouze kapky deště
zchladí ve mě touhy spalující žár.
A tak zůstal ve mně,
v očích fantazie,
pouze sněhový závan,
lidské smyslové onanie....
Publikoval(a):
anděl z majáku, 28.12.2011