Anotace: Vzpomínka na kamáráda a jeho nešťastnou lásku

Srdce mě bolí,
v plamenech hoří.
Srdce se mi svírá
v duši velká díra.
Srdce jako z porcelánu
co čeká na ránu,
na ránu z milosti,
abych už se netrápil.
Sem snad sobec?
Všechnu naději sem už utratil
a sílu vzchopit se zatratil.
Tak tu čekám a
v moři slz k zemi klekám.

Publikoval(a): Ludweeczeck, 29.12.2011